Začátek devadesátých let minulého století běžeckým modelům od Nike prostě přál. Po obrovském úspěchu modelu Air Max 90 se začaly objevovat novinky jako na běžícím páse a v roce 1991 se tak na trh dostaly hned tři zásadní modely – Air Max BW, Air Max 180 a nejméně známý model Air Structure Triax 91.
Zatímco o modelu Air Max BW („big window“) nebo o zejména v Británii populárním modelu AM 180, toho na internetu a v odborných časopisech najdete poměrně dost, o Triaxech 91 je informací poskromnu.
Něco ale přece víme.
Designéři v Nike si dali záležet na pohodlnosti a výtečném odpružení, které měla běžcům bota dopřávat. A osobně můžu zhodnotit jejich práci na výbornou. Vedle modelu Air Max Light jsou pro mě Air Structure Triax 91 nejpohodlnější tenisky od značky s fajfkou vůbec.
Velmi zajímavá je tato bota i vizuálně. Obsahuje větší než malé množství geometrických prvků, velkou chuť měli designéři v té době obzvláště na trojúhelníky. Právě v jejich vzoru je provedena jak povrchová část tenisky, tak její podrážka.
Zajímavostí je, že jako první z řady Air Max měly Triaxy 91 odlišnou velikost a tvar vnější a vnitřní bubliny.
O rok později, tedy v roce 1992, vypouští Nike do světa model s velmi podobným názvem – Air Max Structure, který z modelu Air Structure Triax 91 vychází. Nápadně podobná je zejména silueta boty, na rozdíl od Triax 91 však model ST (zkratka ze Structure) postrádá geometrické prvky na svém povrchu, celá bota je výrazně jednodušší a čistější.